Něco z historie

Za povinnou součást svatebního obřadu byly prsteny vyhlášeny papežem Mikulášem I. v 9. století. Zpočátku snubní prsteny nosily jen ženy a až v 16. století se tento zvyk začal uplatňovat i pro mužskou populaci.

Materiály se vybíraly hlavně podle dostupnosti. Nejčastěji volené byly kovy jako je železo, které znázorňovaly sílu a moc, měď nebo hliník. Jako snubní prsten ale mohla posloužit například i tráva nebo kroužek od záclony. Drahé kovy jako zlato, stříbro a platina se začaly používat až v pozdějších dobách.

Ve 14. století nastal zlom ve šperkařství, kdy Italové začali do prstenů vsazovat drahé kameny. Avšak tuto "novinku" si mohli dovolit jen lidé z vyšších vrstev.

V dnešní době je sortiment materiálů a tvarů opravdu široký. Mezi nestárnoucí klasiku patří prsteny ze žlutého zlata. Modernější jsou pak ty ze zlata bílého nebo červeného a jejich různé barevné kombinace. Dámské prsteny bývají často osazovány brilianty nebo kubickými zirkony. Setkat se ale můžeme i s prsteny vyrobenými z chirurgické oceli, titanu, wolframu nebo platiny.

Egypťané

Dnes velmi známé svatební obroučky pravděpodobně pocházejí ze starověkého Egypta, kde se z částí rostlin vyráběli kruhy, které představovaly věčnou a nesmrtelnou lásku. 

Řekové

O zpopularizování tradičních zásnubních prstenů se zasloužili starověcí Řekové. Dávali je na znak péče a lásky ještě před uzavřením manželství. Darování takového prstenu však ne vždy znamenalo nabídku manželství, někdy se dávaly podobným způsobem jako se dávají dnes prsteny přátelství. 

Římané

Pro Římany byl prsten spíše symbolem majetku. Římané měli "pohledávku" na jejich ženu tím, že jí dali prsten. Nejčastěji se prsteny vyráběly z bronzu a železa, jako symbolů dlouhého a trvanlivého manželství.

Asiaté / Arabové

Skládací prsteny byly komplexním typem šperků, které byly velmi populární v Asii a tyto šperky měly krásnou vlastnost být rozděleny a znovu spojeny - ovšem pokud jste věděli jak. Bohatí muži ze středního východu začali používat tyto prsteny jako svatební obroučky pro jejich nevěsty, které je byly nuceny nosit, když byli jejich muži na cestách. Manžel vždy mohl zjistit, zda byla jeho manželka během jeho nepřítomnosti nevěrná tím, že si prsten sňala, protože byly navrženy tak, aby se po odstranění rozpadly a složit je uměl pouze ten, kdo měl k tomu potřebné schopnosti.

Evropané

Před několika staletími začali Evropané používat šperk, který dnes nazýváme zásnubním prstenem. Tento prsten se dával milované osobě jako znak slibu a představoval věrnost a lásku.

Američané

Původně se na znak lásky dával praktický náprstek. Po svatbě však nevěsty většinou odstranily dno "svatebního náprstku" a tak vlastně obdržely určitou formu prstenu.